Vezmeme to pěkně chronologicky. Kdy jsi úplně poprvé v něčem hrál?
Záleží na tom, jak se to bere. První roli jsem dostal ve školním divadle gymnázia Elgartova v roce 1998 – a premiéru si odbyl na malé scéně Národního divadla v Brně. Ale tou dobou nám táta doma pořídil první kameru – a tak začaly první experimenty a vlastní role.
Takže jsi ve škole chodil do nějakého dramatického kroužku?
Přesně tak. Vedl jej Jan Kolegar, tehdy ředitel jamáckého divadla Marta, který se tak sám divadelně realizoval – hráli jsme výhradně v jeho autorských hrách. Pak jsem přešel na Kvapilku pod vedení Henrietty Ctiborové, kde jsem se připravoval na přijímačky na JAMU, a kde jsem taky mimo jiné potkal Katku Petráškovou, teď už Vrbovou.
A na JAMU tě tehdy i vzali! Jak je vlastně možné, že teď nejsi herec?
Bohužel zasáhla nemoc a kvůli mononukleóze jsem musel prvák činohry přerušit. Ten rok pauzy jsem vyplnil studiem matematiky-ekonomie a už u toho zůstal. Ale ke spolužákům z JAMU jsem se vrátil aspoň v posledním ročníku jako host a hrál s nimi v Martě ve dvou hrách.
Každopádně je evidentní, že hraní a tvorba tě bavili vždycky, proto taky v roce 2003 vzniklo Bujo Brothers. Jak to všechno začalo? Tou videokamerou na konci devadesátých let?
Přesně tak. Už od prvních pokusů bez střihu (prostě jen chronologicky natočených záběrů za sebe na kameru) v roce 1998, přes stříhání na videokazety a postupně na digitál. Kolem se vytvořila parta skvělých lidí, ze kterých pak v roce 2003 oficiálně vzniklo hlavní jádro Bujo Brothers.
A co je to tedy vlastně to „Bužo“? Kde se vynořil ten název?
Jak říkáme už celých čtrnáct let – Bujo se nedá vysvětlit. Bujo se totiž musí zažít.
Takže něco jako prozření, osvícení, nirvána?
Nerad bych prozrazoval, každopádně kus Buja je v každém našem filmu. Brothers jsme pak byli proto, že jsme byli autorskou dvojicí – druhým „Bujo Brotherem“ byl Zdeněk Fajt.
Slavný Bambo?
Ano, to je jedna z jeho nejslavnějších rolí. Ale taky Cypher z Matriksu, zabiják z Bujo Edice Radí, Sam z Pána Prstenů a Chudáček z nedokončeného, ale natočeného béčkového trháku Chudáček 2.
Nechá se ještě někdy přemluvit, aby si zahrál ve filmu? Podle informací mocného Googlu je teď veterinářem.
To je bohužel čím dál těžší. Nejde jenom o práci, ale taky o rodinu a dvě děti, ty bohužel fond volného času logicky silně omezují. Což je sice správně, ale špetka toho správného Buja nám pak ve filmech chybí. Každopádně na stole máme stále jeden fantasy scénář, ve kterém bude mít hlavní roli.
Natočili jste za ta léta pořádnou řádku krátkých filmů, některé z nich jsi jmenoval. Krajinu za duhou, Matriks, Bujo edice radí: Pro nájemné vrahy a spoustu dalších. Teď už ale točíš většinou jen v tandemu s Martinem Doležalem a Taranis filmem. Nestýská se ti po té autorské legraci?
S Martinem jsme si hodně padli do noty, myslím, že je to na Odečtu vody i Deliriu hodně vidět. Každopádně se nebráním ani vlastní tvorbě či spolupráci s dalšími filmaři – Founder Movies jsou toho příkladem a jsou mojí další srdcovkou. Vlastní tvorbu teď brzdí příliš velké oči, že člověk dokáže natočit celovečerní parodii i přes to, že už pracuje a má děti – tak se stalo, že už aktuálně osm let (!!!) točím parodii Matriks Reversed. Sice máme hotovo zhruba 80%, ale těch 20% je strašně těžké dotáhnout. Někdy to už člověk chce vzdát, ale jindy si zas říká – je v tom šedesát herců, stálo to desítky tisíc, to už nějak doklepeme. Nechtěně se ale stáváme současně takovým časosběrem.
Palčivá otázka – kdy tedy uvidíme Matriks Reversed?
Kdy ho uvidíme? No, vždycky ob rok tvrdím, že ob rok.
Jak jsi řekl, natočil jsi i několik filmů s Founder Movies. Hrál jsi v Blasterovi i Reportérovi. Co tě na Founderech baví?
Že jsou stále tak zapálení, jako my kdysi. Že se točením filmů tak baví – a že je to pak tak dobře vidět i na plátně.
Teď hraješ doktora Hubbarda ve filmu Vaginator: Dawn of the Bitches. Řekneš nám něco o té postavě?
Ten chlap to měl v životě moc těžké. Vše má svoji příčinu. Takže jej v tom, co ve filmu spáchá, docela chápu. Co nechápu je, proč nosí tak malé boty.
Můžou malé holínky vést k tomu, že způsobíš světovou apokalypsu?
Evidentně se takové věci hodně podceňují. Pak to končí špatně. Doufám, že aktuální světoví státníci mají boty pohodlnější.
A moje obvyklá, záludná otázka na závěr. Co bys dělal, kdyby se skutečně stalo to, co ve filmu Vaginator: Dawn of the Bitches, tedy že nějaký blázen v malých holínkách nechá zmutovat lidstvo?
Pokud bych v těch holínkách stál já, tak bych se šíleně smál vysokým hlubokým hlasem – kvůli těm holínkám. A kdybych stál na opačné straně – pak bych si asi dal už jen to kafe…